17.4.2002 | Autor: Radek Diestler

Indies Records (52:05)
O reedici 'prvního podání' Priessnitzu se mluví už skoro čtyři roky. Mezitím z ní skupina stačila udělat ještě větší archiválii; mezi Freiwaldau a Zero (o remixech nemluvě) leží necelých deset let a lán cesty.

Je slyšet, jak pohlaváři fantomů z Gräfenbergu leželi ve Fields Of The Nephilim a spol., což byl v Čechách těch let koníček na jednu stranu exotický, na druhou - s přihlédnutím k polským rádiím a televizi na dostřel - pochopitelný. Kytarové linky i zpěv jsou tomu okouzlení hodně poplatné. V následujících letech začal být Petr Kružík úspornější - někdy příliš rozvleklé písničky se notně zkrátily - a Jaromír Švejdík civilnější, oba ku prospěchu věci.

Přesto je tu pár uhrančivých míst. Bezesporu mezi ně patří Sny, jedno z poznávacích znamení skupiny, neprávem zapomenuté divočiny Marie a Čaroděj a třeba i Night Bar, předmluva k pozdějšímu Městu duchů z Potichu?.

Poslouchejte za větrných nocí.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04