9.12.2013 | Autor: Lukáš Nevola

EMI/Parlophone (66:36)
Nestává se často, abychom na těchto stránkách rozebírali nějaké hiphopové album, v tomto případě se však najde hned několik důvodů pro výjimku. Jednak jde o jeden z nejpoutavějších letošních výtvorů v tomto žánru, především však o půvabně barvitou a výrazově bohatou hudbu se vším všudy - a vůbec nemusí být tak doslova vážná, jak naznačuje název desky. Jak praví klasik, všechno je (i není) jinak.

Lídr Prago Union Kato s lehkostí a obratností sobě vlastní rozehrává příval důvtipných dvojsmyslů a slovních hříček - je to taková vlna, že se posluchač chtě nechtě musí pousmát i po několika dalších „přehrávkách“, pořád totiž vyplouvají nové souvislosti. Možná i proto, že je album přece jen dost dlouhé, ale opravdu bych neměl odvahu radit, co by se eventuálně mělo vyhodit.

Katovy glosy tentokrát víc než kdy jindy vycházejí ze silně osobní perspektivy, pokaždé je ale jasné, kam míří pointa, většinou patřičně břitká. Neméně silnou stránkou desky jsou ale šťavnaté aranže songů s nemalým podílem živých nástrojů. Spojení syntetických beatů, decentně jazzové nálady i specifické „retroidní“ atmosféry odkazující někam k filmové či scénické hudbě 80. let vytváří organickou a vitální půdu, do které se obratně zapouštějí protagonistovy neokázalé a „zevlácky“ sebeironické, přesto osobitě poetické rýmy.

Zlatý hřeb: Klobouk dolu
Zní to jako: svéráz Kato ve skvělé formě

Body: