15.3.2012 | Autor: Radek Pavlovič

Thrill Jockey (33:15)
Kytara, basa a bicí. Někdy víc nepotřebujete. Bratrské trio Pontiak vám o tom může vyprávět. Nedávno vydalo novinku Echo Ono. Pravděpodobně nejlepší desku své diskografie.

Impozantní. Tohle slovo se někdy užívá až moc, ale sem se zatraceně hodí. Echo Ono má totiž skutečně impozantní nástup. Otvírák Lions Of Least začíná chytlavým houpavým riffem, který vás pošle někam na přelom šedesátých a sedmdesátých let. Ve vzduchu cítíte feeling skomírající éry hippies. Pontiak tenhle psychedelický odér vezmou a obalí ho do stoner rockové neotesanosti, ve které si libují například kolegové Akimbo. Výsledkem jsou hutné a dravé skladby, které ale zároveň působí velmi vzdušně. Spojení zdánlivě nespojitelného. Tohle je přesně tajná receptura, kterou znají zřejmě jen Pontiak.



První píseň vlastně předznamenává celou devítiskladbovou kolekci. Jednoznačné řízné riffy zahrané jen tak mimochodem. Motivy všech skladeb jsou natolik silné, že každý jednotlivý song by obstál sám o sobě. Ať už vezmete rockově výbušnou Left With Lights, floydovsky zasněnou The Expanding Sky nebo monotónně gradující Panoptica, pořád to tam je. Album Echo Ono je přepestrá kolekce psychedelie, hard rocku a stoner rocku. Specialitkou Pontiak jsou zpěvy. Bratři se u mikrofonů poctivě střídají. Táhlé a zvláštně vystavěné vokální linky jsou od počátků hlavním poznávacím znamením kapely. Osobně mi vzdáleně připomínají skvělé a neprávem zapomenuté Captain Beyond.

Nejkrásnější na tom všem je, že Pontiak si práci nijak neulehčují. Žádné chytré mašinky, žádné zvláštní efekty, žádných pět kytar najednou. Tady je jedna kytara, jedna basa, jedny bicí. Když máte nápady, nic víc ani nepotřebujete. Je to jasné, bratři v triku nahráli nejsilnější album.

Zní to jako: bravurně zahraný psychedelický stoner rock
Zlatý hřeb: Lions Of Least, Left With Lights, Across The Steppe

Body: