24.9.2013 | Autor: Honza Pikous

Universal Music (47:08)
Sedmá deska, to už není jen tak. Beatles se na sedmém albu dotkli dokonalosti, Oasis se po sedmé řadovce rozpadli a Pink Floyd měli mít svůj opus magnum teprve před sebou. Jak je na tom se sedmou nahrávkou extravagantní Londýňan Brian Molko a jeho přátelé?

Těžko říct, zda to Placebo udělali schválně nebo za to vděčíme náhodě, ale při prvních minutách trávených poslechem alba posluchač nevychází z údivu – tohle že jsou Placebo? Ti známí depresáři a melancholici, ze kterých ponurost vyzařuje na míle daleko?

Jak Loud Like Love, po které se celé album jmenuje, s povzbuzujícím textem plným naděje („breathe, breathe, believe, believe... we are loud like love“), tak druhá v pořadí, elektronickými prvky nabitá Scene Of The Crime, jsou našláplé, energické, nekompromisní hitovky, které se zcela jistě neztratí v koncertním setlistu kapely. Dále se ovšem žádná revoluce nekoná – většina z deseti věcí na desce jsou klasické komorní písně, postavené na klavírní či kytarové melodii, decentních bicích a Molkově charakteristickém zpěvu, podpořeném uvěřitelnou výpovědí v textu.


Některé články před vydáním kolekce hovořily o tom, že Placebo natočili album koncepční, tematické, celé se točící kolem lásky. Jak však frontman Molko s baskytaristou švédského původu Stefanem Olsdalem prozradili v jednom z rozhovorů, nebylo to prvotním záměrem, neboť když se kapela pouští do psaní songů, nikdy předem neví, jaký bude výsledek. Až později, když takových písniček měli víc, se rozhodli udělat „poctivě“ v takové atmosféře celé album. A vyšlo jim to.

Láska v různých formách skutečně albem prostupuje, jak jen může, a Molkovy výpovědi přidávají uvěřitelnosti desky body. Ať už Brian vypráví o potřebnosti lásky v Hold On To Me nebo o její síle v Rob The Bank, kdy je cit tak enormní a bezvýhradný, že by dotyčný svému protějšku odpustil i vykradení banky. Lehce sarkastická a kárající je pak skladba Too Many Friends, v níž Placebo glosují současnou moc internetu a sociálních sítí, kde lidé tráví mnoho času na úkor skutečných setkání se skutečnými přáteli. Celé album je pak zakončeno dojemnou Bosco s dominujícím klavírem, o velkém citu, kde ovšem chování jednoho z partnerů toho druhého trápí a ničí, což si ten, který pochybil, uvědomuje.

Placebo na novém albu ukazují, že stále umějí napsat silné písně a kontroverzní Molko je pořád vynikající a osobitý literát. Jejich písně o lásce mají atmosféru, smysl a hlavně duši. A i přes všechny frontmanovy nářky je z nich cítit naděje. Těch tři čtvrtě hodiny při poslechu uteče jako nic a pokud nastavenou kvalitativní laťku udrží i případné další desky, pak už těmhle třem klukům z anglické metropole nikdo jejich pozici velikánů ostrovní hudby neodpáře.

Zlatý hřeb: Scene Of The Crime, Bosco
Zní to jako: citlivý, chytrý a naléhavý kytarový pop

Body: