31.3.2002 | Autor: Honza Vedral

BMG (58:58)
Tohle je tedy zklamání. Teorie stupidity v praxi. No vážně, vy chápete, proč ve chvíli, kdy všude po světě vrcholí vlna r'n'b, někdo přetváří nadějnou žánrovou divu (po předchozí desce Can't Take Me Home a tom, co předvedla v Lady Marmelade na Moulin Rouge jsme jí přeci stoprocentně věřili!) v rockovou písničkářku, kterási navíc (a teď se něčeho přidržte) z velké části píše skladby sama? I wanna be somebody else / LA told me / You'll be a pop star / All you have to change / Is everything you are / Tired of being compared / To damn Britney Spears / She's so pretty / That just ain't me / So doctor won't you please prescribe me something / A day in the life of someone else. Tohle je tedy nová tvář slečny Pink. Zpívá nudné utahané duety se Stevenem Tylerem a Lindou Perry, která kromě vlastní sólovky autorsky zardousila i tuhle desku. Z rozjetých r'n'b hopsaček tu zbylo jenom pár smutných problesků.Je fakt, že Pink už nikdo nebude přirovnávat k Britney Spears, ale v konkurenčním prostředí poprockových písničkářek, které si tímhle albem dobrovolně zvolila, ji už vlastně nikdo nebude přirovnávat k nikomu, protože v něm zkrátka nic neznamená. A na co si to hraje v Numb? Kurt Cobain v sukni? No to snad ne. Chtěl tu někdo takové komparace? Slečna by si měla honem převléct ponožky.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03