1.12.2003 | Autor: Markéta Löflerová

BMG (44:31)
Petr Rajchert není natolik charakteristický zpěvák, aby si ho posluchač v nějaké rozhlasové rotaci nespletl s někým jiným. Třeba s Chinaski, to je ale svízel. Bude se s tím muset vyrovnat, ač je album Inter Caelum Terramque již jeho druhé sólové.
Rajchert není obklopen ani geniálními skladateli, kteří by byli schopni napsat "výjimečnou" skladbu. Zbývá mu tedy poctivost a ve vlastních rukou má i texty. Zdá se, že to, co mu zbylo, pojal jak nejlépe dovedl. Konečný výsledek je díky tomu - řekněme - nerozhodný.
Ať je viditelné téma jakékoliv, album je po textové stránce především o vztazích. Je to jeho ústřední téma, nyní ovšem pojato bez předsudků, na základě osobních zkušeností. Díky tomu si mohl rozmyslet, jak poklade slova za sebou, jaká vlastně vůbec zvolí a jak moc může jít na hranici polopatičnosti. Nepřekročil ji, leckdy je třeba představivosti, aby jeden text přijal tak, jak jej asi Rajchert myslel.
Doprovodná kapela Inter hraje slušně. Libuje si v lehkých rockových písničkách, odbíhá ke střednímu proudu a když si tu a tam zafunkuje či jinak vystřelí z kopýtka, je to účelné. Škoda jen, že se autoři hudby nedomluvili na tom, že někdy změní tempo a deska je především vedena ve středním. V důsledku je to kapku stereotypní.
Je to paradoxní, ale Rajchert roste. On i lidé kolem něho. Pomalu a dlouhodobě.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11