30.11.2009 | Autor: Roman Jireš

Universal
Natočit akustické verze svých hitů není žádný nový nápad, ale každý si ho dovolit nemůže. Hned zpočátku musím konstatovat, že Petr Kolář z toho vyšel relativně dobře, o čemž se můžeme přesvědčit na jeho nahrávce obsahující dvě cédéčka s nahrávkou z jarního akustického turné se smyčcovým kvartetem a DVD se skladbami z koncertu v Karlínském divadle. Sympatický a svým způsobem zdravě sebevědomý je fakt, že nahrávka byla celá natočená živě bez dodatečných úprav a dotáček. Ve vstřícné atmosféře Karlínského divadla lépe vyznívají Kolářovy písně z muzikálů, než z alb, na kterých se autorsky uplatňují především Petr Henych a producent Karel Mařík. Kolář je rozhodně dobrý zpěvák, ale jeho poprocková produkce jen výjimečně (Vyznání) zaujme pořádnou dávkou emocí, bez ohledu na to, jak moc se dokáže opřít do hlasivek. Nejsilnějším zážitkem na nahrávce není Jednou nebe zavolá s hostujícím Pěveckým sborem Školy Jaroslava Ježka ani nového zpracování zpěvákova největšího hitu Ještě že tě lásko mám, ale nevíce mě vzalo za srdce Nikdy to nevzdám z Ledeckého muzikálu Galileo. Naopak slavná Šípková Růženka (čili Soldier of Fortune) zdaleka nemá mrazivé napětí verze s Jiřím Schelingerem.

Zlatý hřeb: Nikdy to nevzdám, Přísahám, Vyznání
Zní to jako: zpěvák stále hledající optimální parketu

Body: