7.7.2010 | Autor: Ivan Ivanov

Supraphon (65:48 + 62:57)
Petr Kalandra si nikdy na nic nehrál, zpíval hodně neučesaně, do harmoniky foukal strašně citlivě a co měl ve svém bluesovém srdci, na rtech, či zrovna držel v ruce, tak to všechno vložil do muziky a opatřil i dobrými texty. A když zrovna neměl vlastní nápad, tak sáhnul po svém idolu Bobu Dylanovi, něco přebásnil, a tak český bigbít byl bohatší o skvostné coververze jako Nebeská brána (Knockin´ On Heaven´s Door) nebo Jako solnej sloup (Like A Rolling Stone). Těch miláčků, ke kterým se obracel a pak následně tlumočil svým krajanům, bylo víc, namátkou Carole King či Neil Young. Kalandra byl zevnějškem a duší poslední český hippie a kdyby nežil tak rychle a nadoraz, tak by se letos dožil šedesáti let. K tomu nedožitému jubileu mu dcera Karolína a Jan Spálený vybrali více než třicítku písní, ve kterých byl jeho podíl jako skladatele a textaře zásadní. Vybíralo se sice pouze z nahrávek, které Kalandra pořídil s ASPM Jana Spáleného, na skvosty, které natočil s Marsyas či s Blues Session tady nedošlo, ale i takhle je toto hudební ohlédnutí důstojné a hodně vypovídající. Vzpomínka Jiřího Černého a zajímavé fotografie v obalu z dílny Karla Halouna můžete brát jako bonus povedeného počinu.

Zlatý hřeb: Nebeská brána (Knockin´ On Heaven´s Door)
Zní to jako: český Bob Dylan

Body: