11.11.2001 | Autor: Radek Diestler

Legacy/Columbia/Sony Music Bonton (75:13)
To se dalo čekat. Když se na počátku léta Universal vytasil s různými bonusy obohacenou kolekcí řadových alb Boba Marleyho, která natáčel pro Island, bylo logické, že i další firmy, kterým Mistr zanechal v registratuře nějaký šanon, vysmýčí archiv, nezůstalo-li tam po skartacích něco zajímavého. A když ne on, tak některý z jeho soukmenovců. Columbia má co nabízet; kromě 'mladého Marxe' drží první sólové nahrávky Petera Toshe po jeho odchodu od Wailers, a to jsou věru cenné devizy.

Dvacet skladeb na Trenchtown Days... vyšlo už v roce 1977 na albech Birth Of A Legend a Early Days. Ta obsahují výběr z cca sedmdesáti písniček (tolik jsem napočítal v příšerně spletité diskografii ve spolehlivém Marleyově životopisu od Timothy Whitea Catch The Fire, ale opravdu si nejsem jistý správností svého komputu), které Wailers natočili v letech 1963 - 66 pro producenta Clementa Dodda - nejedná se tedy o úplně první jamajské singly skupiny, ty produkoval Leslie Kong. Zájemce je může znát z různých levných kompilací směskového charakteru, podezřelých jako krabicové víno 'ožužlánoje': toto album ovšem ctí ediční záměr ze sedmdesátých let a navíc obsahuje zasvěcené eseje k 'umělci a jeho době' z pera osob nad jiné povolaných, již zmíněného Whitea plus Toshova manažera Herbie Millera.

Snímky sice logicky neoslňují technickou kvalitou, hodnou hamburských snímků Beatles, okouzlují ovšem svou autenticitou - a mimochodem, mezi studiovými hudebníky objevíme leckteré jamajské eso té doby). Navíc tu najdeme materiál, po kterém jednotliví Wailers s oblibou sahali i v dalších letech (rychlejší verze jednoho z největších Marleyových fláků vůbec One Love i Toshova takřka erbovní Maga Dog) a který pak s chutí přebíral kdekdo. Znamenitá učební pomůcka, kdybyste chtěli někomu osvětlit, jak se v Kingstonu kalila ocel a jak tamní ska filtrovaly dobové americké, především motownské impulsy (Marleyovy I Made A Mistake a I'm Still Waiting jsou snadno zaměnitelné s nějakou opajcovanou klasikou z Gordyho impéria). Název kompilace je ovšem poněkud zavádějící - jak můžemne zjistit u Whitea, na některých nahrávkách Marley prokazatelně nefiguruje, protože v té době zkoušel štěstí v Americe a skupina se pokoušela fungovat bez něj.

Turné, které takřka na samý konec přivedlo v listopadu 1976 Petera Toshe do Bostonu, bylo jeho prvním. V létě se objevily v hudebním tisku inzeráty, na nichž Tosh, tvářící se jako belzebub, pózuje v keřoví ušlechtilých travin: jeho první sólovka Legalize It je také páteří koncertního záznamu. Vedle něj zde najdeme také skladby, na kterých se podílel ještě u Wailers (400 Years z debutu Catch The Fire). Nebudeme si nic nalhávat, Babylon By Bus to není, Marley přeci jen disponoval lepším materiálem. Ale sáhodlouhé - možná až příliš - koncertní verze hvězdného teamu (zvláště hammondy Earla Linda mají velký tah a o motoru kapely, rytmice Dunbar & Shakespeare se nemá smysl bavit) v sobě mají velké napětí, výrazně podepřené Toshem; jeho zpěv zní, jak kdyby mu někdo šlápl na kuří oko a on dával najevo, že mu to po produkci vytmaví. Koncert je navíc dobře vygradován: příjemné album! Millerův sleevenote, popisující okolnosti koncertu, je v ceně.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/10