25.5.2009 | Autor: Leoš Kofroň

Supraphon (45:01 + 55:47)
Utíká to utíká. „Chlapčensky vyzerajúci“ Peter Nagy slaví padesátku a k tomu současně i čtvrt století na hudební scéně. Jeden z mála zpěváků, jemuž se podařilo alespoň jednorázově v roce 1985 přerušit zlatoslavičí Gottovu hegemonii je sice v posledních letech spíše spojován se svojí novou profesí fotografa, nicméně na muziku při tom též nezapomíná. Důkazem toho je i chytře koncipované dvojalbum Labute a havrany. První disk přináší tucet novinek, jež volně propojuje téma dobra a zla v obecné i osobnější rovině. Nagy se zde pokusil o jakési moderní bajky (zvířecí alegorie je obsažena již v samotném názvu) a filozofičtější pohled na život, než jak jsme byli zvyklí u prvoplánově naivních textů z jeho zlatého období. I celkový zvuk zní o poznání rockověji, nicméně jeho těžiště nadále zůstává v líbivých a dobře zapamatovatelných melodiích. Na druhém kotouči pak Nagy prezentuje jakési svoje best of, ovšem v živém unplugged provedení. Koncertní nahrávka z března tohoto roku obsahuje většinu nejznámějších pecek (Profesor Indigo, So mnou nikdy nezostarneš, Kristínka iba spí a další), které v prostším kytarovém aranžmá bez někdejšího dobově poplatného popového nánosu, znějí přijatelněji než tehdy.

Zlatý hřeb: Člověk zviera, Len pomaly
Zní to jako: Peter Nagy včera a dnes

Body: