25.5.2002 | Autor: michal nanoru

Parlophone/EMI Czech (44:58)
Žijte jako žili Pet Shop Boys a nikdy nebudete daleko předplacenému paláci s poeovským zvonkem, kartónem šafránového džusu a sametovou poduškou za jilmem vpravo na místním krchově. Pánové regulérně stárnou a jaksi nedisponují ratolestmi, které by je odkázaly do domova důchodců. Jo, je to smutný. Konec discohymnám, dekadenci a okázalé taneční nudě sobotního klubu. Přišel čas se politovat a pohladit vás ve vlasech. PSB se začali brát vážně (bez pompy, jak vykazuje prozaický název a čistě krásný booklet. Není na co si hrát a pokud jste PSB, exkluzivita je norma...) a nevyšli z toho vesele. Celá vydávka nevyrazí rychleji než tempem baladického popového ploužáku. Lowe a Tennant prokazují, že stále vědí, co se na taneční scéně děje a z jakých beatů vybírat (perfektní úvod Home And Dry drbající Depeche Mode na Ultra). Klidný intipop, milý, bezvýrazný a jednotvárný. Tedy k textům.

Přečtěte si znovu úvod a máte plných 80% desky. Opustil mě, jsem smutný, ale nikdy hysterický (Láska je katastrofa, podívejte co mi udělala. Život na mě neudělal dojem, v životě jsem nebyl osamělejší. Všechny dřívější sny, něžná romantická schémata, vypadají tak naivně.) Vystihne to haiku It's not as easy as it was/or as difficult as it could be/for the Samurai in autumn. Jenže pak přijde London - věnovaný přistěhovalcům, něžně melancholický jako vše okolo. A (hudebně asi nejslabší zářez) The Night I Fell In Love - úchvatně nenápadné a chladné pousmání směrem k (homofobnímu) Eminemovi. He said we could be secret lovers/just him and me... next morning we woke/he couldn't have been a nicer bloke/over breakfast made jokes/about Dre and his homies and folks. Čili text o tom, jak Tennant vopíchal Eminema. Surově noblesní.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05