23.1.2002 | Autor: Daniel Vojtíšek

Independiente/Universal Music (60:08)
Osmnáct skladeb, vybraných pro konečnou podobu alba z loňského 'komorního' akustického turné Paula Wellera, prochází dlouhou Wellerovou kariéru od sólové dráhy přes Style Council až zpátky k The Jam. Ve 'folkařském' posazu dostávají Wellerovy písničky další rozměry, určované autorovým přednesem, jenž je v každé vteřině zaujatý, soustředěný a oddaný.

Při poslechu takto až na samu dřeň oloupaných Wellerových skladebje bohužel zřetelná slabá autorská potence období The Style Council. Bez doprovodu ostatních nástrojů jsou písně Down In The Seine a Headstart For Happiness mírně řečeno trošku nudné. Ještě že jsou jen dvě. Se starými osvědčenými peckami The Jam (English Rose, That's Entertainment, Town Called Malice) se srovnává lépe. Ostatně byly původně hrány jen v základním obsazení tria a absence rytmiky není tolik podstatná. Přesto ale působí, jako kdyby je nějaký fanoušek The Jam hrál na mejdanu. Zvlášť v That's Entertainment by nemusel Weller řezat do kytary jako teenager, který se ony akordy právě včera naučil.

Weller je přirozeně nejlepší v písních z období jeho sólové kariérypo roce 1990. I bez podpůrných sloupů dalších nástrojů zřetelně vnímáme obnovenou sílu Wellera skladatele a přestože Weller zpěvákje někdy zbytečně patetický (Everything Has A Price To Pay), nepůsobí takový úkrok kardinálně rušivě. Takto netradičně pojaté 'Greatest Hits' zasluhují pochvalné zamručení.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01