2.11.2004 | Autor: Michal Husák

Geffen/Universal Music (38:06)
Bylo nebylo, v americké Severní Karolíně čekali na štěstí jacísi Papa Roach. Hráli moderně nabušený rock´n´roll s příchutí hard coru či klasického heavy metalu. Přišel boom stylu zvaného nu-metal a našim Papa Roach se povedlo natočit dost povedenou desku Infest, ze které hrdě vlál hit Last Resort. Kapela se svezla s řečeným stylem, i když rozhodně nepatřila k typickým představitelům, dočkala se výrazného komerčního úspěchu a na další desce LoveHateTragedy se to odrazilo. Písničky zařezávaly a šlapaly jak se patří, akorát ze všeho pomrkávala špatně maskovaná úpěnlivá snaha nepřetrhnout nitku úspěchu a zadřít se pod kůži pokud možno každým tónem.
Letošní novinka Getting Away With Murder pokračuje v podobném duchu. Nabroušený velkolepý nu-rock s povinně chytlavými melodiemi, vláčně zpěvný, přitom dostatečně drsňácký, s obligátními záseky a řevem. Všechno zní akurátně, alchymisticky vyváženě, naleštěně, přesně na svém místě. Zvuk buší a duní, tak akorát na hraně, aby imponoval mladistvým rebelům, ale nevyděsil jejich kámošky. Síla jsou i "okřídlené" hlášky v textech (...I will forgive but won´t forget..., ...sick and tired of being sick tired...). Jako by někdo použil homologovanou chemickou recepturu, podle které se vyrobí bezchybné rockové album, uctivé k tradičním hodnotám i k nárokům módy. Podobný pocit mám zpětně třeba z letošní desky P.O.D. a pohled do tiráže (produkce Howard Benson, mix Chris Lord-Alge) naznačuje, že to nemusí být náhoda.
Pořád platí, že Papa Roach se výborně poslouchají. Snad až moc výborně. Pak se nad tím zamyslíte a... nevadí ani tolik, že je tenhle produkt tak dokonalý, chvílemi až otravně. Vadí, že jen těžko lze uvěřit, že to není především a v prvé řadě produkt.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10