25.11.2002 | Autor: Petr Korál

Stockholm Records/Universal Music (45:27)
Původně čistě oddechový projekt kytaristy a zpěváka švédských deathmetalistů Hypocrisy Petera Tägtgrena se má čile k životu. Tohle je totiž už třetí album Pain: ale vzhledem k tomu, jak si jeho předchůdce Rebirth vedl ve švédské hitparádě, se nelze divit, že vydavatelský kolos Universal Tägtgrena nutí k další aktivitě a že ten se asi ani příliš nebrání - díky Pain si vydělá dost prostředků na to, aby se muzikou mohl v klidu živit a dělat i natolik 'nezávislé' věci, jako jsou Hypocrisy.

Tím ale nechci říci, že by Pain byla nějaká komerční břečka.To zase prr! Kdyby se tak tvrdá a syrová muzika, spojující moderně metalové prostředky s elektronikou (řekněme nu- metal, crossover a thrash s EBM, gotikou a nezřídka skoro popovými melodiemi a tanečními postupy), podobně prodávala (resp. vůbec u velkých firem vydávala!) u nás, nebyl by pohled na domácí 'oficiální' rock&popovou scénu občas tak tristní. Nemohu si ale pomoci: starší počiny Pain působily daleko odvážnějším dojmem. Tentokrát se Tägtgren coby téměř výhradní autor i interpret Pain nechal až příliš svést na cestu, která vedla k úspěchům skupin jako, dejme tomu, Linkin Park nebo Marilyn Manson. Nemluvím o vykrádání - chci jen naznačit jistou (hlavně, ale nejen, zvukovou) neoriginalitu. Navíc ani skladatelsky nejsou nové skladby zrovna nejsilnější. Vcelku zdařilá ryčná předělávka beatlovské Eleanor Rigby tohle nezachrání.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11