1.6.2006 | Autor: Martin Zoul

NPG Records/Universal (53:44)
V minulém desetiletí spáchal Prince uměleckou sebevraždu, když se rozhodl distribuovat své desky nadále výhradně přes internet. Výsledkem byly hodiny hudebního materiálu, které se dostaly pouze k hrstce jeho věrných fanoušků. Naštěstí Prince uzavřel s hudebním průmyslem příměří a následně se vrátil v ještě lepší formě, než když mu předtím s velkou slávou vyhlašoval otevřenou válku. Deska Musicology z roku 2004 byla kritikou oslavována jako jeden z Princových tvůrčích vrcholů a ostatním adeptům funk-soul-popového řemesla předkládána coby ukázka solidně odvedené práce na poli moderní černé hudby, navíc otevřené všem možným stylům. Už teď je přitom jasné, že novinkový opus 3121 předchozí album v mnoha ohledech ještě překonává. Co se týká hudebních výkonů Prince i přizvaných hostů, ty snad ani nemůžou být lepší. Hlavní rozdíl spočívá v drobných detailech v produkci, kterou má jako obvykle na triku samotný maestro.
Princova hudba se sice na první poslech zdá jakoby neměnná a existující pouze ve svém vlastním vesmíru, pozornému posluchači ovšem neunikne, že i do ní postupně pronikají trendy, které hýbou moderním černošským popem. Nejde přímo o r’n’b, jako spíš o určité zvukové postupy, které byste spíš čekali od osvícených producentů typu The Neptunes než od skoropadesátníka, který si téměř všechno na nahrává sám.
Téměř celá deska 3121 je postavena na potenciálních rádiových hitech. Řeklo by se, že něco takového dokáže člověk natočit pouze jednou za svou uměleckou kariéru, kdyby ovšem takových alb neměl Prince na kontě už několik. Pokud to není známka geniality, tak už nevím.

Zlatý hřeb: Fury (naživo to musí být nářez!)
Zní to jako: Michael Jackson, The Neptunes

Body: