PRAŽSKÝ VÝBĚR II: Vymlácený rockový palice
19.6.2007 | Autor: Petr Korál
Sony BMG (56:12)
Tohle CD by mělo být označeno velkou přelepkou „VAROVÁNÍ! OPAKOVANÝ POSLECH NUTNÝ!“ Bezpočet zejména aranžerských a instrumentálních fint a vpravdě gurmánských vychytávek, jimiž se první album zrekonstruovaného Pražského výběru hemží stejně, jako při bližším ohledání srst psů bezdomovců blechami, je skutečně nemožné „pobrat“ najednou. A i skladby, které vám napoprvé možná přijdou poněkud šedé, s každým dalším poslechem rozkvétají vpravdě netušenými barvami!
Michael Kocáb sliboval v rozhovorech o této desce mj. nehorázný nářez a excelentní muzikantské výkony nových členů kapely, kytaristy Glenna Proudfoota a basisty Richarda Scheuflera. To první platí částečně (album je po hudební stránce opravdu pojato hodně tvrdě, ale naštěstí ne pořád, takže únava z monotónního přívalu syrových riffů nehrozí), to druhé bezezbytku. Ale lze to vztáhnout i na neméně famózní výkony bubeníka Klaudia Kryšpína. A stylově? Nemohu si pomoci, ale Vymlácený rockový palice v jistých ohledech volně navazují na poslední – neprávem hrubě nedoceněné – už 10 let staré album „starého“ Výběru Běr. Ovšem proč ne? Najdete tu jak ozvěny nové vlny, tak téměř metalové postupy nebo různé progresivní nejen rockové prvky – nejlepším příkladem je znamenitá, hodně modernisticky pojatá poklona pražskému klubu Cross nazvaná Schizoidní klub.
Dá se předpokládat, že tahle deska vyvolá velice rozporuplné ohlasy. A není ani vyloučeno, že se svým názorem budu v menšině, přesto si troufám tvrdit, že se Kocábovi a spol. hodně povedla. Skladatelsky jediná nepříliš výrazná položka alba (přesto to není žádný šunt!) se jmenuje Naruby. A potřebné hravosti a vynalézavosti se Kocábovi bohužel nejednou nedostávalo při psaní textů – některé působí hodně lopotně až křečovitě. Přesto se k téhle nahrávce budu s chutí vracet.
Zlatý hřeb: Jak slepice po flusu, Schizoidní klub, Vymlácený rockový palice
Zní to jako: prostě jako Pražský výběr bez Pavlíčka a Čoka...
Body: