7.1.2002 | Autor: Leoš Kofroň

Sony Music Bonton (66:56)
Při rozdělování recenzních disků poznamenala kolegyně -aaáá-: 'Jó Plavci, to jsou ti, jak byli populární před sto léty...' No, trochu byl ubral, řekněme, že před čtvrtstoletím, ale to není koneckonců tak podstatné. Horší ovšem je, že jejich tehdejší produkce tak předpotopně působí.

Podivně namíchaný koktejl z popově uzpůsobených lidovek, country hudby, trampských písniček i nesmyslných a hodně špatných parodií (Což takhle dát si špenát, Gvendolína, C'est la vie) snad skutečně nestálo zato znovu oprašovat. A to už se raději nezmiňuji o jakémsi zastydle puberťáckém vtipkování, které koncertní produkci Plavců na prknech někdejšího Divadla E.F. Buriana tehdy v roce 1978 provázelo a jehož hlavní zdrojem obveselení byly tak neotřelé a 'vděčné' zápletky, jako že Vančura má nadváhu a Řihošek zas prořídlý vlasový porost. Tehdy se tomu ale lidi v hledišti vděčně smáli... (Mimochodem, stejně pobaveně nedávno v televizi hýkalo novácké publikum při podobně laděném vystoupení Jana Vančury s Bárou Štěpánovou, že by tedy doklad o nadčasovosti?)

Nebylo to vždy tak tristní. V samých začátcích se některé písničky daly celkem poslouchat, o čemž se můžeme přesvědčit i zde v bonusovém přídavku, když o osm let dříve na týchž prknech zazněly kousky jako Vím, vím, Pole s bavlnou nebo Pojď ven. Ovšem tehdy ještě se skupinou v roli konferenciéra vystupoval téměř neznámý Petr Nárožný a sami muzikanti si říkali Rangers.

Doba nezadržitelně pokročila. V současnosti se při vyslovení tohoto slova spíš než kdysi oblíbená skupina mnohým vybaví speciální vojenská jednotka pro nasazení do pozemních operací...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12