18.3.2006 | Autor: Mikuláš Dohnal

EMI (48:05)
Po prvním poslechu se ještě neděje nic, při druhém zpozorníte a třetí vám udělá jasno: Placebo si sáhli na vrchol svých možností. Meds je jednoznačně jejich nejlepší deska, od začátku do konce narvaná nádhernými písničkami, které dokážou zapomenout, že máme už čtvrtý měsíc prosinec. Ale pozor, tohle album je vysoce návyková droga, takže až si ho pořídíte, chvilku si ho hýčkejte pěkně zabalené v krabičce. Protože až ho blíže poznáte, jiné desky nedostanou šanci.
Placebo došli na vrchol vlastně s co nejúspornějšími prostředky, strohá produkce, na kost ořezaný zvuk, co nejjednodušší stavba skladeb. Nic převratného, řeknete si, ale ten náboj, melodie, atmosféra, nasazení. Vezměte si například nepopiratelný vrchol Infra-Red: úsporná sloka dláždí cestu srdcervoucímu refrénu, z něhož se vám zamotá hlava jak na kolotoči. Nebo další zlatý hřeb Drag. Zdánlivě prostinká věc, ale dotažená do nejmenších detailů, včetně klavíru, který zazní přesně ve chvíli, kdy musí. A ten refrén. Znovu a znovu. Tohle je jedno z alb roku. A že nezmiňujeme pohostinskou účast VV z The Kills a Michaela Stipea z R.E.M.? Není divu, jde o informaci vhodnou spíše do promomateriálů, zvláště bez druhého jmenovaného by se Placebo klidně obešli.

Zlatý hřeb: Infra-Red, Drag, Meds
Zní to jako: Placebo v životní formě

Body: