26.7.2007 | Autor: Petr Korál

G Twins Records/EMI (40:31)
Celých třináct let (!) trvalo, než se západočeská kapela Pestalozzi dokopala k natočení třetího alba. Situace na českém hudebním trhu se mezitím od základů změnila, Pestalozzi se však věrně drží svého zdánlivě obyčejného poprockového kopýtka - a dobře dělají. Album, jehož druhou část máme očekávat napřesrok, je totiž na zdejší poměry zcela nadprůměrně příjemné, vkusné a skrznaskrz prošpikované elegantními hitůvkami. Přináší písničky jemnější i zdravě nabroušené, sem tam olíznuté až neopunkovými větry, ale téměř vždy mimořádně chytlavé v tom dobrém slova smyslu. Výrazná, ale nikoliv uslintaně vlezlá melodie je alfou a omegou počínání Pestalozzi. A třeba nádherná, uvěřitelně procítěná píseň Když už svítá je jednou z nejsilnějších věcí, které jsem u nás v tomto ranku za poslední roky slyšel.
Pouze ucajdaná skladba Raketa kapele příliš nevyšla. Výhrady lze mít i k poněkud povrchní - nikoliv však pitomé - textové náplni nebo třeba k tomu, že byla až trestuhodně nevyužita přítomnost tříčlenné dechové sekce v současné sestavě Pestalozzi (naplno se do toho opřela až v závěrečném dravém rock'n'rollu Trumpety). To však nemůže změnit základní pocit, který si posluchač z této nahrávky odnese: totiž že takhle by měl vypadat dobrý český pop!

Zlatý hřeb: Když už svítá
Zní to jako: Lucie, Wanastowi vjecy apod.

Body: