11.12.2001 | Autor: Honza Vedral

Terorist? Records/Monitor EMI (45:27)
Nic než rap, beaty - jasná zpráva. Repertoár samozřejmě není první česká hiphopová deska, to vám tvrdit nebudu. Interesantní ale je,že právě o ní se takhle mluví a píše. Stojí za tím jasná replika ze skladby Ambice: "Totiž upřímnost cením si, kurva, trochu víc." O tom to totiž je. Peneři se jako jediní ze staré pražské hiphopové jednotřídky dokopali k vydání desky. A svými rýmy na ní vyprávějí příběh českého hiphopu - mluví o sobě, o svých kamarádech, o tom, jak to všechno bylo, jak se v klidu žilo a malovalo a taky jak toje teď. A to, co vyplouvá z jejich výpovědi, je právě upřímnost. Až díky ní je to hip hop se vším všudy. Potažmo první česká hiphopová deska se vším všudy.

Jak se to projevuje? Na jedné straně stojí vážný a přemýšlivý princip - Wladimir: Já totiž nechci řvát do mrtvejch lesů, že člověk je víc a budu vždycky proti růžovejm snům. Modlím se, vážím si života - teď a tady, spolu dohromady můžem žít dál. Upřímně s čistým svědomím každej den usínat. A na té druhé frajírek s lopaťáckou image - Orion: Bydlím ve městě, kde jsem se skoro narodil, nenosím dresy, který jsem neviděl hrát. Miluju fotbal, dáš si s náma? I náš tým umí kopat. Jsem totiž ten, co na zádech číslo jedna má. Gólman, v bráně, s křivejma nohama. Mý dlouhý ruce skoro všechno chytnou. Spolu dávají dohromady jasnou výpověď, ze které si můžete svobodně vybrat. PSH respektují vaši volbu a do ničeho vás netlačí. Buď se necháte jenom bavit rýmy (Jako třeba teď. Říkám jí: 'Je to raz dva', už sedíme na zadním sedadle mýho auta. Hledám cíga, co tam kluci pohodili a pouta, abych ji moh' spoutat, snad upoutat. Jsem snad úchylák?") nebo vstřebávat jejich světonázor (Nebudeme dál poslouchat, že grafitti je kýč. Ladronka žije dál, možná ještě víc - svobodu mysli totiž nezastaví nikdy nic.) a nebose prostě necháte poučit, jak v Praze hip hop vyrůstal. Z historizujícího hlediska je ta deska na výši. Affrův článek v minulém čísle do vás možná dovalil spoustu informací a vysvětlení, co se vlastně s hip hopem v Čechách kdy dělo, ale jenom track Zpátky do dnů vám přiblíží tu atmosféru. V Komotovce nacpaný, hráli jsme s WWW sami. A každý holce bylo jasný, že je to ta pravá porce pro její boky, co se vlnily lehce a přece. Teda - mě ji alespoň přiblížil. Dokonce to působilo tak, že jsem nakonec přistoupil i na tu mentorující polohu, do které se na konci téhle skladby Peneři dostanou. I když apelu: Nemůžu vůbec cenit writery, co berou drogy. Můžou bejt vidět všude po městě jejich tagy. Grafitti, breakdance, dýdžejing a rýmování - jsou věci, ke kterejm patří po městě zevlování. Ale ne drogový experimentování. od člověka, který začínal pod přezdívkou Feťák, tak úplně nerozumím. Ovšem, když vypálíme pár jointů s respektem, plně ho podpořím. Protože - i když to na první poslech zní tak nekompromisně, všichni víme, o co tu jde. Že jo. Karlák, Pavlák - to není ta cesta.

Sympatické jsou taky věčné odkazy na lidi z hiphopové scény. Ať už jde o připomínky v textech nebo přímé citace (život je jak joint, kterej se musíme učit pokuřovat od Coltchy) vždycky je z toho cítit, že tihle lidi hrajou za stejnej tým a že je to baví. (mimochodem, zajímavá poloha - Peneři už neopěvují svoje jižáctví, ale jedou striktně za svoje město. Takže Prahu.) To samé platí i o hostech - těch je totiž Repertoár coby řácká hiphopová deska plný. Kromě dobře pochystaného rapu od Indyho a LA4 (sice ráčkuje, ale dobře. Jestli se to tedy dá o logopedické vadě říct.) tu, co se týče hostů, vyrážejí dvě skutečnosti. První je jasná orientace na východ, kterou jsou PSH vyhlášení díky East Side Unii a Kick The Shit. Společné zájmy, které jdou z Prahy do Blavy, jsou dalším důkazem toho, že slovenština je mnohem tvárnější a melodičtější jazyk, než čeština. A zároveň, že Peneři to s češtinou umí. Orionse našel ve svém moravském přízvuku (nebo co to je, sakra) a Wladimir v rychlém, temném chrlení slov. Solidní. Dimenzio K2 je zase totální libůstka pro všechny obskuristy. Ano, i v maďarštiněse dá rapovat. A dokonce to zní dobře, i když vůbec netušíte, o co v tom, kurva, jde. Taky solidní.

No dobře, orientace na východ vás zřejmě nepřekvapí. Ale to, jak jeta deska vyměklá, určitě. Aby bylo jasno. Ona je totiž hodně dobře vyměklá. Navíc se na ní objevuje i David Čokoláda a s ním první český pokus o mužské r'n'b. Slaďoučké. Ono vás to ze začátku zřejmě trošku potahá za uši, ale za chvíli zjistíte, že jeho party jsou docela silné a hlavně - nesmírně popové. A tak je to správně. Tahle popovost navíc díky čitelnému rukopisu producenta a spoluautora hudby DJ Wiche prochází celým cédéčkem a dělá z něj opravdovou událost- hiphopová scéna už prostě není tak uzavřená, jako dřív. Ato je významný posun.

Lidi označují hip hop za punk dneška. Těch spojnic je hodně - chování, světonázor, záměrné porušování zákonů, muzika s jasnou myšlenkou, důraz na image, výpověď, postoj k ženám, atd. U obojího taky platí, že pokud chcete hnutí opravdu vstřebat, musíte přistoupit na jeho pravidla a formu. Díky téhle desce se hip hop v Čechách znovu probudil. Byla by chyba vnímat ji jenom jako srandu bez ambicí a hlubšího smyslu. Musíte ji brát komplexně - od faktu,že si ji PSH vydali na vlastním labelu, přes sílu sdělení až po její nespornou popovost a novátorství. Je v ní totiž mnohem víc, než vtipné rýmy. A je zatraceně dobrá, zatraceně chytrá a zatraceně upřímná. A to by mělo působit. Přece.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12