26.12.2004 | Autor: Pavel Zelinka

Karate Joe (38:06 min.)
Nezávislý rock pomalu zevšedněl díky The Strokes, The Hives a Franz Ferdinand na předních stranách hudebních časopisů po celém světě (neblahou výlučnost naší nešťastné zemičky netřeba připomínat). Všechny tyto spolky mají svou hudbu na poměry vymyšlenu a vyleštěnu, zabírají v rádiu... A tak je jen dobře, že vycházejí desky, které upozorňují, kam tato hudba patří především - do narvaných klubů. Čtverka ze sousedního Německa - Pelzig - natočila svou čtvrtou desku, na níž zúročuje svou desetiletou rockovou misi. Deset vypalovaček se s ničím nemaže. Rovný, rychlý až ultrarychlý rytmus, nabustřená basa, riffující nebo vazbící kytara a naléhavý zpěv, to jsou jediné zbraně partičky, ale působí stoprocentně. Tu připomenou Pixies, tu zase Buffalo Tom. Nenechají vydechnout, jdou na dřeň. Neútočí zbrkle, o to jsou naléhavější. Konečně zase dobrá muzika na pořádné chuligánství pod pódiem! Jau.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/12