12.11.2005 | Autor: Ivan Ivanov

Parlaphone / EMI (46:53)
Je až s podivem, že v třiašedesáti letech, po tolika deskách, slávě a naprosté finanční bezstarostnosti se Paul McCartney dokáže ještě vybičovat k takovému autorskému vzepětí. Jeho nové album je doslova poskládané z krásných melodií a skladatelsky a aranžérsky dokonale dotažených skladeb. Žádná ze sólových desek McCartneyho nebyla kvalitou i atmosférou tak blízko odkazu pozdních Beatles. Otázkou je, zda by toto album bylo ještě lepší, kdy pod ním byla podepsána skladatelská dvojice Lennon - McCartney. Coby kdyby je na nic i v tomto případě. McCartney je zadumaný, bilancující a do not dokázal dostat veškerou svou lásku k muzice a možná i k životu. Přestože si celou desku téměř kompletně i sám nahrál, dokázal se přenést přes veškeré nástrahy, které takový způsob práce skrývá a opět dokázal, že jeho skladatelský potenciál je bezbřehý

Zlatý hřeb: At The Mercy
Zní to jako: The Beatles

Body: