20.4.2007 | Autor: Pavel Klusák (Týden)

Nonesuch/Warner (73:14)
Podruhé spolu: dvě veličiny lyrického a meditativně introspektivního jazzu, kytarista Pat a klavírista Brad. Oba jsou osobnostmi, které překročily jazzovou scénu a z jejichž hudby čerpá energii a emoce široké publikum. Ale mohou dvě tak silné poetiky splynout do jediné dobré hudby? „Když s někým hrajete,“ říká k tomu Metheny, „přejete si, abyste musel sám sebe co nejmíň krotit, a tomu druhému s vámi přesto bylo dobře. Když jsme se s Bradem do toho pustili, od první chvíle bylo jasné, že můžeme jet oba naplno.“ Čili postoj nadhudební, hudba vhodná pro jednání manželských i koaličních partnerů... Na rozdíl od loňského alba tu v sedmi skladbách hraje i rytmika (bubeník Jeff Ballard a kontrabasista Larry Grenadier). Všechna témata napsali sami M & M. Jako žánrová muzika je to řekněme zvládnuté a nepřekvapivé, jako odstíněné vyjádření nějakých pocitů a stavů je to špičkový výkon. A pokud jste čekali po letech na nahrávku Methenyho bez hory syntezátorů a velké pompy, pak toto je deska pro vás.

Zlatý hřeb: ta lehkost a samozřejmost...
Zní to jako: bílá čára tryskáče na nebi, třeba

Body: