20.1.2005 | Autor: Jindřich Göth

Popron (38:12)
K nesporným přednostem Pankix určitě patří smysl pro nevtíravou a přitom čitelnou a nosnou melodii, to za prvé. Dále nutno zmínit pevný a jistý projev zpěvačky Sany. Chvályhodná je rovněž snaha vymanit ze z klišé podobně orientovaných pop-rockových kapel využitím zvuku houslí. Mínusem je aranžérská nenápaditost, hlavně nevynalézavá práce s kytarou a toporné bicí. Nahrávka tudíž místy nešlape, jak by měla.
Jinak je debut Pankix výsledkem práce kapely, která přežila všechny dětské nemoci, víceméně si ujasnila, jakou muziku chce hrát a snaží se svůj projev alespoň nějak ozvláštnit. Tu a tam se již blýská na šťastnější zítřky (Tolikrát je opravdu moc pěkná písnička, z níž by při troše dobré vůle mohl být hit), je evidentní, že v kapele dříme potenciál, jenž není radno podceňovat.
Cesta, na kterou se Pankix vydali, je dlouhá, klikatá, plná kamenů a dalšího harampádí. Něco mi ale říká, že když zatnou zuby, mohli by na ní ujít docela daleko. Přejme jim to.


Body: