25.4.2007 | Autor: Leoš Kofroň

Supraphon (57:56 & 54:21)
Čtyřicet let spolu, z toho čtvrtstoletí na prknech divadla Semafor. Rekapitulační dvojalbum kultivovaného písničkářského dua nemůže ovšem začít jinak, než titulní Hele lidi, s níž Paleček a Janík kdysi začínali na Karlově mostě a poté ji proslavila rozhlasová Houpačka. Výběr se opírá o první eponymní desku z roku 1970 a svého času poněkud nedoceněné Kukátko (1982), kde uchu lahodící souzvuk dvou mužských hlasů ještě rovnocenně obohacuje zajímavě zbarvený vokál Zuzany Burianové. Některé ze zbývajících písniček bychom pak našli dříve porůznu roztroušené, třeba na ’povídavých’ albech pánů Šimka a Soboty (Když nám bylo patnáct let, Tři tečky). Šťastně byla naopak pominuta většina z prvoplánově satirických, krátkodechých hitů, jimž se oba muzikanti v jednom svém tvůrčím období možná až nadmíru také věnovali. I když na druhou stranu, bez takového Mexika, Slušovické romance či Čínského restaurantu by si ’best of ’ Palečka a Janíka dokázal asi jen málokdo představit.

Zlatý hřeb: Hele lidi, Náš dvůr
Zní to jako: střední proud tuzemského folku

Body: