22.7.2002 | Autor: Antonín Kocábek

Indies Records (62:44)
O pětici Oswald Schneider nebylo v posledních zhruba dvou letech moc slyšet. Díky plánovanému odchodu bubeníka Milana Caise, kterýse rozhodl věnovat již jen Tata bojs a hledání jeho nástupce se prakticky vytratili z koncertních pódií. O to víc pracovali v domácím studiu na své třetí desce. Ta je přesným odrazem žánrového přerodu, který byl na koncertech zcela patrný už od minulého zářezu v diskografii: úsečka alternativa - jazz se proměnila v trojúhelník, když se třetím bodem sféry zájmu a směřování stala taneční scéna. Způsob, jakým k ní na své nové desce OS přistupují a jak naprosto přirozeně kloubí její vliv s tím, naco jsme od nich byli vždy zvyklí, svědčí o tom, že se nejedná o kalkul v oslovení nových posluchačů ani snaha o trendovost. Dokoncesi myslím, že to je určitý krok proti proudu, protože příznivci tanečních rytmů se pro to o ně nejspíš víc zajímat nezačnou - už proto, že pro mnohé z nich budou OS příliš složití - a naopak méně tolerantní posluchače konzervativnějšího založení to spíš odradí. Ale ti, kterým se líbilo Floexovo album Pocustone či debut moravských Radium.nfo, by si tuhle desku poslechnout určitě měli. Rytmy, kytara i klávesové party jsou tu v až obdivuhodné harmonii. Což ovšem platí i o projevu obou zpěváků. Osobně se mi - na rozdílod koncertů - více zamlouvají křehké skladby zpívané Ivanou Stanislavovou, ale i polozpívané či deklamované vokální party Luďka Majera jsou oproti minulosti mnohem vyzrálejší. Právě ona kompaktnost a vyrovnanost u mě staví tuhle desku výše než předchozí album To tam, i když na druhou stranu - tolik silných písničkových nápadů jako na debutu tady přece jenom není. Všeobecnou uvolněnost podporují texty, včetně toho, že při výběru zhudebněné poezie měla kapela tentokrát šťastnější ruku a podařilo se jí vyhnout křečovitým a rušivým momentům, jakými trpí právě předchozí deska.

Dudytojz werk si evidentně neklade za cíl být nějak progresivní či zlomové. Prvoplánově jen baví a uvolňuje, dává možnost relaxovat, a teprve až při důkladném soustředěném poslechu otevírá vrátka k objevování dalšího světa nápadů, zvuků a nálad. A to je mi na něm vyloženě sympatické.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07