1.3.2004 | Autor: Martin Zoul

Před napsáním samotné recenze na Orionův sólový debut padlo na poznámky více papíru než u kterékoli jiné desky z téhle várky. Jako motto celého snažení (mého i jeho) lze vybrat text ze skladby Teritorium: "můžeš mě mít rád/můžeš mě nenávidět/můžeš ze mě srát/nemusíš se za to stydět/můžeš o mě psát/co jsi moh' někde slyšet..." Vezmu si to k srdci!


Hip-hopové texty jsou alfou i omegou žánru. Orion je paradoxně nejúspěšnější tam, kde se v textech zabývá sám sebou - viz životopisnou črtu Dokument Orionek (Marko Remix) - a nepokouší se o generační výpověď. Příkladem budiž hrůzná Ženy, víno, zpěv, ze které dělá přemíra vulgarit v kombinaci s laciným refrénovým r'n'b vokálem největší žumpu alba. Druhý pól desky představují skladby Chudáčci o nedobrovolné sexuální abstinenci a česko-ruská spolupráce Stoupat výš.


V té se mimochodem mihne i Orionův kolega z PSH Vladimir, jehož hvězdná chvíle ještě přijde v závěrečné Bys chtěl víc 3000. Dalšími hosty na desce jsou třeba DJové Wich a Trafik. Jako důkaz o fungující spolupráci uvnitř domácí hip-hopové scény to stačí, kvalita Orionovy sólovky je ve hvězdách...

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02