20.6.2004 | Autor: Michal Husák

Již relativně letitá industriálně electro-metalová parta Oomph! odstartovala minulým řadovým albem Ego novou éru. V zúžené sestavě Crap (klávesy, kytary), Flux (samply, kytary) a Dero (zpěv, bicí) se dere do nablýskanějších pater německé rockové scény a nutno uznat, že se to poslouchá velice dobře. Ne že by starší počiny nějak "drhly" nebo strádaly po stránce melodické vydatnosti. Novinka je ale (bez újmy na syrovosti) zkrátka ještě suverénnější, ohebnější, hladší a hitovější. Skoro se nechce věřit, že takové přívlastky zaznívají v souvislosti se strojově chladnou post-crossoverovou hudbou, nadto doprovázenou hranatou německou mateřštinou.


A přece. Oomph! stejně jako minule obratně balancují mezi melancholií a pozitivním nábojem, ubylo urputnosti a ještě víc vynikají zdravě vlezlé refrény. Ve srovnání s kolegy KMFDM jsou daleko přímočařejší a hitovější, mnohem víc než Rammstein sázejí na dynamiku a melodii, mají syrovější a temnější projev než Die Krupps, tvrdí muziku více než třeba H-Blockx, jsou přímočařejší než Subway To Sally.


Marná sláva, jde jim to.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05