27.9.2010 | Autor: Petr Korál

Radko Andrejs (42:08)
Skupina Odyssea, jedna z největších legend tuzemské tancovačkové scény (v tomto konkrétním případě ovšem termín „tancovačkové“ neberte, prosím, jako pejorativum), po 14 letech vydala najednou hned dvě nové desky. První vznikala pod patronátem zpěváka a baskytaristy Jana „Cimbury“ Nového a dostala název Pohádky (viz samostatná recenze), druhou, jíž patří tyto řádky, má na svědomí především kytarista Radko Andrejs.
Všechny písně – s výjimkou jednoho textu – totiž kompletně napsal on (pěvecky je obstaral většinou kytarista Václav Běhavý, dvakrát Cimbura a jednou i Míša Leicht, předák bluegrassového Copu). A z větší části jde o nové, respektive dosud nevydané věci. Na oficiálních nahrávkách se totiž ze zde přítomných skladeb dosud objevily pouze Divadelní společnost J. K. Tyla a Nejsem poslední (obě byly znovu natočeny). Fanoušci a znalci Odyssey ale budou znát i písničky Jenom se bráním, Dámy prominou a Král pad z vůle lidu, neboť ty kapela také už kdysi hrála.
Zbytek tvoří nepříliš známé či zcela neznámé kousky, které udržují tradiční linii Odyssey. A to je poctivá rocková linie, nikoliv tupá zábavovka – abych se obloukem vrátil k první větě této recenze. Ne že by na albu nefigurovaly i některé neslané nemastné popěvky (především nutno zmínit podivnou odrhovačku Kolíbačka zpívanou trojicí vokalistek), ale obecně platí: uprděného rádoby bigbítu s těžkým zadkem a přitroublých textů se tady opravdu obávat nemusíte!

Zlatý hřeb: Práskač, Divadelní společnost J. K. Tyla
Zní to jako: poctivý bigbít


Body: