14.7.2011 | Autor: Petr Korál

EMI (70:19)
V recenzentovi záznamu dubnového koncertu znovuzrozeného Oceánu v pražském Roxy se sváří rozporuplné pocity. Na jedné straně kapela hraje opravdu dobře, i z nahrávky je cítit, že atmosféra v klubu byla báječná a svým způsobem až magická atmosféra samotných letitých skladeb ani trošku nevyvanula. Ty písničky se ukazují jako nadčasové a bez problémů fungují i dnes, prakticky se stejnou intenzitou a naléhavostí jako kdysi. Vůbec nevadí, že byly zčásti přearanžované, do některých přibyla kytara apod.
Pamětník původních verzí si ale zároveň – logicky – poněkud obtížně zvyká na to, že už je nezpívá Petr Muk a jen si potvrzuje, že pro Oceán byl jeho jedinečný hlas naprosto určující a je nejspíš nenahraditelný. Jitka Charvátová si písně hlasově a výrazově položila trochu jinam, blíž svému přirozenému, lehce potemnělému naturelu, což je samozřejmě v pořádku, a dělá na každý pád co může – ale nějak to prostě není ono. Nemohu odehnat myšlenku, že když už pokus o návrat, Muka měl nahradit jiný zpěvák, a ne zpěvačka, byť by byla sebelepší. Důkazem byly skladby Lék světu a Nepoví, kterých se v Roxy bravurně zhostil Bohouš Josef (na rozdíl od rozpačitého dojmu ze dvou věcí, jež nepříliš jistě odzpíval Richard Krajčo). Ani jedna píseň v podání hostů ovšem na toto CD nebyla zařazena.
Naopak se tu objevuje vůbec ne zlá studiová novinka Odlesk tvůj, která naznačuje, že Oceán by měl dostat šanci, aby zkusil rozjet zcela nový „život po životě“.

Zlatý hřeb: V náladě, Jablka měděná
Zní to jako: Oceán bez Petra Muka, jak jinak