13.1.2007 | Autor: Jindřich Göth

EMI (28:36)
V kině atmosférická hudba Jana P. Muchowa snímek Grandhotel nakopává a vtiskává mu éterickou atmosféru, ovšem z cédéčka zní sotva půlhodinová koláž ústřižků, črt a témat rozsypaně a chybí mu jednotící linka. Je jistě chvályhodné, že se tvůrci soundtracku neuchýlili k děsivé manýře cpát na album za každou cenu útržky dialogů – a že k tomu Taclíkovo „jako prostě“ či Dulavovy „strky frky“ sváděly. Takhle je to album sice čisté, náladotvorné, ale nedokážu si představit, že by ho někdo zasunul do přehrávače čistě za účelem soustředěného poslechu. Jako kulisa snad, jako fetiš z filmu pro skalní fandy filmu rozhodně, ale to je asi všechno.

Zlatý hřeb: těžko vytrhovat
Zní to jako: standardní filmová mouchowina

Body: