9.8.2006 | Autor: Ivan Ivanov

Mega Multimedia/EMI (71:12; 70:04)
K této maďarské rockové legendě mě vážou sentimentální vzpomínky na můj první velký rockový koncert a spoustu desek, které mě kdysi utvrzovaly v tom, že se dobrý rock´n ´roll může hrát i na té šedivější straně železné opony.
Jsem velice vděčný, že se mi do ruky dostaly tyto dva výběry, které mapují první půlku neuvěřitelné čtyřicetileté kariéry této nadčasové maďarské kapely. Pomohly mi totiž najít odpověď na otázku, kterou jsem si kladl při loňském koncertu Omegy v Lucerně, teprve druhém v Česku po tom prvním v roce 1971. Přemítal jsem tehdy, proč zrovna Omega je ta kapela z východního bloku, která se dočkala velkého ohlasu i na západ od Chebu a dodnes dokáže vyprodávat stadióny nejen v Budapešti, ale i v Berlíně. Proč to prvenství z kapel z východního bloku patří právě jim a ne třeba Olympiku, Puhdysu, Karátu nebo SBB?
Jak je vidno z těchto kompilací, Omega, která se časem úspěšně proměňovala, a od odrhovaček typu Petróleumlámpa přes hard rock dospívala k náročnějšímu art rocku podle vzoru Pink Floyd, vždy byla schopna tvořit hudbu, ze které není cítit teplíčko a zaprděnost malého rodného dvorku, ale osvobozenost a nadhled.
Ještě něco zjistíte z poslechu těchto dvou desek - angličtina a němčina se k hudbě Omegy hodí stejně dobře jako maďarština a kdyby svého času kapela přesídlila do většího centra světového šoubyznysu, dneska by mohla být ještě výš. Jak je zřejmé z těchto výběrů, Omega dokázala svého času složit skladby, které naprosto držely krok s dobou a zkoušku času složily na výbornou.

Zlatí hřeb: Gammapolis
Zní to jako: Pink Floyd

Body: