11.7.2005 | Autor: Ivan Ivanov

Sony BMG (43:01)
Kdysi Beatles a Rolling Stones bedlivě dbali, aby nevydávali desky ve stejném čase a tím zbytečně neohrožovali míru prodeje. Troufám si tvrdit, že novinku Oasis by stihl daleko lepší osud, kdyby se neobjevila na trhu současně s deskami Coldplay, White Stripes, Foo Fighters a jinými podobnými trháky. I tak by tato deska neměla zapadnout. Jednak si to nezaslouží a jednak to singl Lyla v čele britské hitparády pravděpodobně ani nedovolí.
Po nepříliš povedených posledních počinech Standing In The Shoulder Of Giants (2000) a Heathen Chemistry (2002) se z předčasného odepisování Oasis se stala stejná móda stejně jako z nekritického vychvalování prvních dvou desek. Jak to často bývá, pravda je trošku jinde. Prozatímní umělecký vrchol Oasis bylo album Be Here Now (1997) a tehdy započatý trend postupného opouštění britpopových klišé a jasný příklon ke klasickému rocku ze šedesátých let je to, co Oasis s jejich současnou novinkou vrací zpět do hry.
Z Don´t Believe The Truth je cítit úporná snaha napsat dobře zapamatovatelné melodie, dokonce i za cenu toho, že určité skladby téměř citují pasáže z Rolling Stones či Lou Reeda. Důkaz? Co jiného připomíná Lyla než Street Fighting Man od Stones? Důležitější je však jiná věc. Bratři Gallagerové pochopili, že mají poslední šanci a počínali si jako zkušení autoři, kteří mají britské rockové tradice zmáklé. Oasis naprosto přesně odhadli situaci a svoji hudbu orientovali na starší ročníky posluchačů. Žádné zázraky nesložili, ale nové album drží pohromadě a celkově je nadpůměrné. Pro tento okamžik utekli hrobníkovi z lopaty, a to stačí.
 
Nejlepší skladby: Love Like A Bomb, Guess God Thinks I´m Abel, Keep The Dream Alive
Zní to jako: Small Faces, Who a Rolling Stones dohromady


Body: