20.10.2002 | Autor: Petr Korál

Escape/EMI Czech (49:39)
Už na podzim 1998, když - tehdy ještě čistě hraničtí - November 2nd triumfovali v prvním ročníku soutěže Jim Beam Rock, bylo jasné, že jde o takříkajíc hotovou skupinu a že vydání prvního alba je pouze otázkou času. Trochu se to ale zaseklo a trvalo to, věru trvalo. I samotná realizace nahrávky, na niž už byla dávno podepsána smlouva, se oproti původním předpokladům protáhla o řadu měsíců. Saša Langošová a její kolegové však moc dobře věděli, že nemusí nikam pospíchat.

Písničky November 2nd (převážně připravené v tvůrčí kuchyni samotné zpěvačky a sem tam doprovodné kytaristky) nejsou závislé na tom, co se zrovna nosí. Skupina si může klidně dovolit zařadit na svoji prvotinu i některé průběžně přepracovávané věci, které v jejím repertoáru figurují už sakra dlouho, aniž by to někdo zaregistroval coby rušivý element. Cožpak na skladbách vytrysklých z těch nejosvědčenějších rockově-bluesových zřídel může něco zestárnout? Zvláště pokud jsou skutečně 'světově' (to nemyslím pejorativně, nýbrž právě naopak!) ošetřeny po zvukové stránce (přičemž soubor nemíní zůstat sebedokonalejším derivátem tradicionalistického pojetí a nezdráhá se občas zapojit do služeb písně jako takové i počítačovou výpomoc) a taženy mocnou silou vpřed špičkovou instrumentací, hravými a v rámci zvolených výrazových mantinelů nápaditými aranžemi a samozřejmě hlavně sebejistým vokálem Langošové. Vnitřně žahavým a z vnějšku nepřehrávaným, přesto skrnaskrz prosyceným hloubkou sdělovaných emocí. Jestli by to fungovalo i v češtině? Těžko říct. Autorčiny texty i její pěvecký projev nicméně působí naprosto samozřejmě právě v anglickém jazyce. I když, kdo ví... Každopádně si myslím, že Langošová stejně jednou skončí na sólové dráze a doposud neúspěšné hledání české Alanis, Suzanne, Joan či Sheryl (s produkcí každé z nich byste u naší Alexandry nějaké ty průsečíky našli - a přesto si troufám tvrdit, že už teď sido značné míry nalezla svou nezaměnitelnou polohu) bude konečně úspěšně uzavřeno. Saša je na to potřebně silná a výrazná osobnost, která se klidně obejde bez tříoktávového rozsahu. Ostatně jako všechny výše zmíněné zahraniční 'konkurentky'...

Musím dobrovolně přiznat, že z takových dvou základních výrazových tváří November 2nd, písničkářsky bigbítové (s mohutným rhythmandbluesovým espritem) a funkrockové, mi byla vždycky mnohem bližší ta první. Chápal jsem, že muzikanti - navíc natolik zdatní - se spíš předvedou v té druhé, ale kapela mi v ní nikdy nezněla tak uvolněně a přirozeně. S potěšením musím konstatovat, že na Midnight Desert funk výrazně ustoupil do pozadí. Jinými slovy, že rytmus na sebe neupoutává tolik pozornosti (ale ne že by pánové Zenkl s Brožkem nepředváděli pozoruhodné kousky!) a uvolnil prostor pro sice relativně prosté, o to však poutavější melodie. Na to, že November 2nd dokáží být stejně příjemní a nenuceně chytlaví, ať už rozpálí svoje kytary do běla (nečekaně nabroušený song Cut Up) nebo jen tak folkrockově 'ševelí' (Find It), můžete klidně vzít všechny dioxiny a jiné sajrajty, co nedávno unikly z neratovické Spolany.

Debut jako hrom, co dodat.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10