3.6.2002 | Autor: Ondřej Konrád

Blind Pig Records/Classic (62:36)
Jméno Nortona Buffala říká něco asi málokomu, když nepočítám - stejně necelou - harmonikářskou miniobci. Možná je tomu tak proto, že umělci, s nimiž v minulosti padesátník Buffalo často a výrazně spolupracoval, nebyli u nás nikdy moc posloucháni - Steve Miller Band, Doobie Brothers, nebo Bonnie Raitt. Buffalo má ovšem na kontě i řádku alb pod vlastním jménem, či ve dvojici s kytaristou Royem Rodgeresem (producentským tvůrcem obrovského comebacku Johna Lee Hookera na přelomu 80. a 90. let). Všechna představují tohoto harmonikáře nejen jako vynikajícícho a vynalézavého hráče, ale také co osobitý muzikantský zjev na pomezí folkrocku, blues i moderní country.

Žádné z nich není ale tak propracované, jako King Of The Highway, které vyšlo v Americe už předloni, ale u nás je v distribuci teprve nyní, když se produkty Blind Pig Records ocitly v rukou Classiku. Se solidním základem své skupiny, kytarového tria The Knockouts za zády a s přizvanými klávesisty i dechaři, udělal Norton Buffalo velmi živou desku. Víceméně vše se na ní sice točí kolem brilantní a v lecčems novátorsky hrané foukací harmoniky, ale přitom nejde jen o podvozek efektní limuzíny. Buffalo zpívá své songy pružným, výše položeným hlasem, bez bluesové drsnosti či temnoty a nadto s dost slušnou technikou. Aranžmá jsou přehledná, účelná a versatilní kapela jim vdechla život - rozhodně zábavně vedený na hranicích výše zmíněných žánrů.

Na celém CD Buffalo nepoužije ani jednou zesilovač a všechny harmonikové party provádí akusticky, což u něho ovšem není velké překvapení - i když některá slavná sóla nahrál kdysi coby elektrikář... Tentokrát si dal ve studiu na harmonikách vysloveně záležet, takže mají místy až křišťálově čistý zvuk, ale na druhé straně jim nechybí i razantní náléhavost (v úvodní Is It Love) a vždy zní vyrovnaně v celém spektru (přitom nezkomprimovaně). Senzační sóla jsou na každém tracku a těžko některá upřednostnit (možná to krásné v mollovém blues The Odds Are Agaist Us, kde Norton střídá instrumenty podle postupu harmonie, anebo rytmicky fantastické v Let Me Be Your Man). Buffalo je stále mimořádně virtuózní, ale proti starším deskám tentokrát jakoby víc zapadá do celku a spíš je zřejmé, že díky svým schopnostem může protagonista být tak mnohobarevný a střídat nálady i styly v sólech. A navíc - výborně zpívá a má suverénní kapelu a dobře připravený materiál. Takže je tohle CD harmonikářského čaroděje přitažlivé a zábavné i pro ty, kdo na harmoniku nezahrají ani V Hodoníně za vojáčka.



Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05