6.4.2010 | Autor: Leoš Kofroň

EMI (45:56)
Zatím platí, že každé album této americké zpěvačky, klavíristky, skladatelky i příležitostné herečky (viz snímek Moje borůvkové noci), znamená skutečnou posluchačskou radost a zároveň i posun v hledání a nacházení dalších podob písničkové formy. Naopak, dávno (tedy minimální od předchozího, jejího prvního plně autorského titulu Not Too Late) již je pasé muzikantčino zaškatulkování do jazzové přihrádky. Dcera slavného indického sitáristy Raviho Shankara se na svém čtvrtém albu The Fall opět o něco šířeji žánrově rozkročila, přičemž kromě dosavadních esencí jazzu, popu, folku, country, šansonu či blues nasála tentokrát i trochu syrového rockerství. I když, pochopitelně zcela po svém… Určitě k tomu přispěl i výběr nového muzikantského týmu a producenta Jacquire Kinga, který dříve spolupracoval s Tomem Waitsem. Norah Jones rozhodně nepřidala na decibelech (jediná svižnější skladba je It’s Gonna Be), zato ovšem posílila úlohu rytmiky, baskytarových linek i kytarových rifů a poněkud „zpozdile“ využila zvukového dobrodiní analogových klávesových nástrojů. Toto vše pak staví do působivého kontrastu k melancholicky tesklivým melodiím a svému ospale sametovému hlasu. Výsledkem je zvukově pestré (nikoliv však roztříštěné) a písničkově mimořádně silné album.

Zlatý hřeb: Chasing Pirates, Even Tgough
Zní to jako: Zpěvačka a muzikantka, které má všechno - talent, šarm, osobitost, štěstí…

Body: