22.11.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

BMG (40:47)
Nejpozoruhodnější na nové desce slovenské čtveřice Nocadeň je slovenština. Zvukomalebný jazyk, k soundu skupiny úžasně padnoucí, fungující jako sametová příloha k jinak fádním písním a prezentaci. Dvakrát škoda, že texty jsou skoupé na zajímavé obraty, moudré myšlenky či dobré nápady. Převyšuje je ta slovenština.
Nocadeň jsou na Katarzii velmi intimní. Přestože v písních používají samply a programming, nepřehánějí to s nimi. Chápou je jako cosi zpěvňujícího, nikoliv nosného. Zbývá tedy prostor pro tradiční triumvirát kytara, baskytara, bicí, případně rozšíření skrz linky kláves či smyčců (Buď hviezda (čo svieti mi nad hlavou)). Všeho ovšem s mírou, to je na skupině pozitivní.
Neměla by se ale ostýchat potřebného hudebního i vokálního vzrušení a ruku v ruce s tím jdoucí jadrnější studiovou prezentací. Deska není prvoplánově hitová, o nic takového nejde. Měla by potom tedy disponovat alespoň patřičnou živelností (kterou lze navodit i v intimitě). To se ale nestalo.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11