23.11.2003 | Autor: Jan Šída

Universal Music (43: 56)
Udělat dobré písničkové album plné chytlavých melodií a nezprznit přitom dobrý vkus není žádná sranda. To je známá věc. Hrajete-li vyhraněný žánr, řekněme death metal nebo gothic rock, máte vše snadnější. Hudebně i textově. Ale co s popovým stylem? Slovenští No Name se o tom na třetí desce přesvědčují s každou skladbou, s každou slokou. A jak vše zvládli? Pomalu, ne tak hrrr. Začněme trochu oklikou, od vokálního projevu Igora Timka. Ten je totiž hlavním poznávacím znakem skupiny a také její devízou (melodická slovenština navíc skvěle padne do téhle muziky). Slovní spojení typu: "Za normálnych okolností by som čítal noviny, riešíme tvoje biologické hodiny," nebo "Nechcel som skočiť rovno do vztahu, pametáš vtedy v tom výťahu," vyvolávají skoro soucitný úsměv. Tohle přece zná každý, kdo strávil nějaký čas v partnerském svazku.
Muzika kapely je slušně šlapající stroj, někdy těžkopádně chytající druhý dech, jindy frčící kosmickou rychlostí. Hlavně aby se na to dobře tančilo a aby si fanoušci zapamatovali co nejvíc refrénů. Ale o to přece v téhle hudební sféře jde. Můžeme mít tisíc výhrad k barvotiskové nasládlosti tvorby No Name, ale jednu věc jim nelze upřít. Schopnost udělat písničku, která má hlavu a patu. Což není na úhoru československé pop music rozhodně k zahození.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11