16.12.2011 | Autor: Lukáš Nevola

Sony Music (34:40)
Nejen císař bývá někdy nahý. Ani se nemusíme příliš vyžívat v laciných bonmotech v duchu toho, že o stavu inspirace a kreativity No Name dostatečně vypovídá už název nového alba. Bylo by to stejně zbytečné jako znovu opakovat klišé o specifické melodičnosti slovenského kytarového popu. Z téhle kapely je cítit především otravná vypočítavost a je víc než symbolické, že zatímco „kritik nenapíše pieseň“, tak Igor Timko píše pořád dokola jednu. Ještě patrnější je to z jeho sice gramaticky nápaditých, ale obsahově tristně stereotypních vztahových veršovánek. Před deseti dvanácti lety působili No Name čerstvě a sympaticky. Ale dnes? Nakonec proč ne, všichni to známe: Hypotéka se neptá.

Zlatý hřeb: Nechajte ľudí voľne rásť, Ďakujem že si, Žily… ale ty na téhle desce nenajdete
Zní to jako: instantní kaše z Košic

Body: