20.2.2002 | Autor: Honza Vedral

Interscope Records / BMG (49:08)
Gwen Stefani už není ta holka, co nesměla chybět na žádném koncertě Fishbone, co na kompilaci Very Special Christmass 3 s veškerou energií, která se jen do skapunkové formulky vejde, vyřvávala jasné poselství: Oi! to the punks! Oi! to the skins! Oi! to the world and everybody wins! Už po minulé nahrávce Return Of Saturn o ní média začala prohlašovat, že se z dívky stala ženou. Tenhle gossip ale zakryl zásadní věc - po pěti letech od vydání průlomové desky Tragic Kingdom totiž No Doubt skončili jako totální hudební ztracenci. Reakci na nejasné kytarové dospění, kterému chybělo jakékoliv odlehčení, to netrvalo dlouho. Přišla už za rok a do báglu si přibalila aktuální album Rock Steady, které nezní jako nic, co jste v poslední době slyšeli. No Doubt to totiž vzali objížďkou, na které si jednak potvrdili svoji lásku k hip hopu, ale zejména znovu objevili přízvuk na druhou dobu. Pokud kdysi vycházeli z americké třetí vlny ska, teď se díky dancehallovým večírkům (pořádaným během posledního turné) dostali k samotným základům žánru. K Jamajce. I když produkční spolupráce legendárního rytmického dua Sly & Robbie a hostování raggamuffinisty Bounty Killera rozhodně není jediným kapříkem, kolem nějž se vlní hudební tůňka alba Rock Steady, je právě ona průvodním jevem a signálem proNo Doubt tolik potřebného uvolnění. Došlo mi to, když jsem v dokumentu o natáčení alba viděl, jak si bubeník Adrian Young šteluje mikrofon před zánovní popelnici. Tohle album je prostě taková hra a jako neuvěřitelně zábavnou a hudebně vtipnou hru je ho třeba chápat. Ano, vzhledem k tomu, že se na něm podílelo dohromady šest různých producentů (opravdu různých - od Rica Ocaseka, přes Prince až po Williama Orbita) je stylově roztříštěné. Ale právě díky tomu není ani chvíli nudné. No Doubt si na něm dělají, co je napadne a rozhodně nezůstávají jenom u kytar. Dotknou se reggae, r'n'b i toho nejčokoládovějšího synthi popu z těch nejnakroucenějších osmdesátek. A pod tlakem toho všeho si uvědomíte, jak moc je máte rádi, jak vás těší, že se dokázali vyhrabat z vlastní hudební krize, jak přemýšlíte, jestli se na Rock Steady desce Tragic Kingdom kvalitou jenom přiblížili, nebo ho, byť s hnisavým stigmatem jinakosti na patě, o krůček překonali.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02