1.10.2003 | Autor: Michal Husák

Century Media/M.A.B. Records (40:55)
Na nový počin amerických powermetalových špiček Nevermore se čekalo bez šesti týdnů rovné tři roky. Jakkoliv v žádném případě nelze hovořit o zklamání (okamžitě po vydání na přelomu července a srpna se jasně ukázalo, že půjde o dosud nejnadšeněji přijaté dílko Seattleských), nezdá se být až takovým zjevením.

Oproti ceněnému předchůdci Dead Heart In A Dead World leží síla a těžiště novinky především na brilantním technickém provedení. Nezaměnitelný rukopis tělesa, které vychází z powerthrashového zařezávání a 'sekání' riffů (a přesto je tak výlučně odlišné od všech Panter a Sepultur), se znovu posunul o chloupek k technické dokonalosti, ať už hovoříme o mrazivě přesné a nápadité instrumentální souhře nebo o zvukové stránce věci. Produkci zkrátka nelze vytknout ani pověstné 'ň' - jakkoliv se vám předchozí deska zdála zvukově mocná a ohlušující, musíte během několika vteřin srovnání uznat, že kapela opět výrazně pokročila.

Na druhé misce vah leží melodičnost a chytlavost. Ani tentokrát samozřejmě nechybí řada strhujících nápadů, motivů, kontrastů sekvencí komorních a epických. Podmanivý hit typu The Heart Collector či překvapení z rodu šíleně vyeskalované Simonovy klasiky Sound Of Silence se však tentokrát nekoná a, proč to nepřiznat, schází. Enemies Of Reality je vyrovnané, vysoce nadstandardní album, které nechává žít naději, že Nevermore po umělecké stránce dosud nedosáhli vrcholu.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/09