30.3.2011 | Autor: Josef Rauvolf

Reprise/Supraphon (38:07)
Málokterý muzikant má za sebou tolik stylových proměn jako právě Neil Young. Jedno je ale nutné zdůraznit – ať hrál jen s kytarou a harmonikou nebo vazbil s pořádně vyhulenou kapelou, koketoval s klasickým country nebo se nechal doprovázet Pearl Jam, zavítal do říše elektroniky či se věnoval melodickému rocku, vždy to byl on. Jinými slovy, poznali jste jej po pár taktech – věc, kterou se může chlubit málokdo. A poznali jste jej dokonce i v tom případě, že nezazněl jeho nezaměnitelný hlas. A jistě jej poznáte i na albu, které natočil celé sám, jen s elektrickou kytarou a spoustou různých efektů, a také Danielem Lanois v roli producenta. Jeho podíl bývá nadsazován, na tomhle albu je totiž pánem Neil Young, jakkoli jistě do celkového zvuku Lanois přispěl. Nicméně podobné linky, i zvukově, hrál Young již na hudbě k Jarmuschově filmu Dead Man (doporučujeme film i muziku…). Youngovo mistrovství se potvrzuje i tím, že si vlastně ani nevšimnete, že hraje bez kapely – tak dokáže prostor skladby zaplnit. Škoda jen, že není album delší…

Zlatý hřeb: písně 1–8
Zní to: jako Neil Young

Body: