15.9.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

Osudy několika generací, poznamenané dějinnými událostmi, na půdorysu jednoho městečka? Neil Young je zkrátka takový rock'n'rollový písmák. A když už se do nějakého tématu pustí, rozhodně si neláme hlavu se zkratkou. Klidně si dovolí rozmáchlé stopáže písní přes deset minut, dokud nesdělí vše, co sdělit chtěl. Ostatně - na ploše téměř osmdesáti minut najdete pouze deset "songů". Žánrově patří Greendale mezi mistrova alba "elektrická", jak ostatně napoví účast více než doprovodných Crazy Horse, ale zběsilé smrště zpětných vazeb se tentokrát nekonají. Hudba se valí spíše jako kalná řeka, nikoliv jako obvyklé crazyhorseovské proudy lávy, ze kterých vystřelují vějíře jisker. Totální důraz na texty může způsobit, že se někomu bude zdát hudební složka (tedy středními tempy pozvolně nesený vypravěčský tok myšlenek) nudná. Jenže právě tomuhle se říká účelnost. Úsporné akordy nakreslených kytar, občas nezaměnitelně "líné" kytarové sólo, žádné zbytečné aranžérské příkrasy. Ryzí, zemitý, čirý a v tom nejlepším smyslu primitivní rockový sound. Další zdánlivé negativum tkví v absenci melodicky chytlavější (nechceme-li říci rovnou hitovější) a sevřenější písničky. Ovšem vzhledem k písničkářovu záměru je to logické - hitůvka by narušila souvislost vyprávění. Novější Neilovi fanoušci nabalení někdejším boomem "otce grunge" budou možná zklamáni (ale kdo ví, všichni dospíváme), nicméně youngofilové novinkou nepohrdnou.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/09