5.8.2012 | Autor: Petr Škuta

Reprise/Supraphon (56:50)
Neil Young je mužem dvou tváří: komornější (nepřesně označované jako „folkové“) a „rockové“, přičemž musím opět použít uvozovky, protože je to holt vždycky je a pouze Young – nadčasový a originální, vymaňující se z jakékoli škatulky.

Nová deska Americana by se dala označit za jakousi fúzi obou tváří. Young vzal staré americké lidové a folkové evergreeny a oblékl je do špinavého, neučesaného kabátu, přesně jak by se dalo čekat od grungového kmotra. Do studia si přizval po devíti letech svou dvorní kapelu Crazy Horse, která hraje v Neilově kariéře stejnou roli jako v té Springsteenově slovutný E Street Band.

Pokud již objednáváte desku v e-shopu, tak se pomalu připravujte na typické youngovské aranže, promyšlené vokály (na to si Neil vždy potrpěl) a občas dojde i na ukvičeného černého Les Paula se snímači P–90. Co se týče zvuku nahrávky, tak zde není co vytýkat.

Young je známý kritik současných nahrávek s nulovou dynamikou, která souvisí s tzv. loudness war. Čili můžete vzít jed na to, že si kvalitu svých nahrávek dokáže pohlídat.

Zlatý hřeb: High Flyin’ Bird
Zní to jako: psanec se vrací na divokém koni s lidovou písní na rtech

Body: