13.4.2010 | Autor: Petr Korál

AVIK (42:33)
Pozoruhodné, těžko uchopitelné české texty a neméně netradiční a rozhodně zajímavá alternativně rocková hudba – to je plzeňské kvarteto Nebylo nás pět na svém debutu. Zařadilo na něj čtyři rozsáhlé, osmi- až dvanáctiminutové kompozice (pouze Rozcestí trvá necelé čtyři minuty). A to je možná největší kámen úrazu.
Tahle skupina, která si převážně vystačí s nástrojovým obsazením kytara, baskytara, housle a bicí (a tím pádem svým zvukem částečně evokuje třeba teplickou undegroundovou legendu Aku-Aku) ve svých skladbách používá hodně opakujících se figur a motivů, což je působivé a někdy až hypnotizující. Zároveň si však troufám tvrdit, že ony rozměrné stopáže nejsou právě s ohledem na občas ne zcela dostatečné množství upotřebených nápadů vždy nutné.
Přesněji řečeno, někdy – pokud se skladba pozvolna, „minimalistickým“ způsobem někam vyvíjí – ona délka nevadí, jindy se však posluchač začne ošívat nudou. Tvůrčím potenciálem ale Nebylo nás pět na každý pád disponují, jen ho do budoucna pevněji uchopit za pačesy.

Zlatý hřeb: Růže a zvony
Zní to jako: trochu jako Aku-Aku


Body: