21.11.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

Sony Music/Bonton (44:04)
V první řadě uveďme na pravou míru fakta. Starší ročníky vědí, že písnička Já na to mám byla českým rockovým hitem už ve druhé půli osmdesátých let. Velkým hitem, hrávala se na kytary u ohně. Potom se schovala a letos vylezla ze skrytu díky televizní reklamě na jakási auta. Stala se šlágrem opět a určila prokletí Naturalu. Při vší snaze i naprostém neusilí měl a bude mít problém kouli u nohy jménem Já na to mám odkopnout. Vypadá to na prokletí.
Přitom nepodezírejme formaci z diletantství (ačkoliv by k tomu mohla jednoduchost titulního hitu svádět). Jsou v ní zralí hudebníci, autorsky přemýšliví, aranžérsky zkušení a především schopní napsat melodickou písničku, která na běžného posluchače (a na něj je kapela nasměrována, nic intelektuálního) zabírá. Na koncertech totiž Natural zvedá k tanci i toho, kdo si přivodil pracovní úraz a dlouhodobě nechodí.
Je vysloveně koncertní kapela. Jakmile jeho skladby uslyšíte naživo, jsou žhavé a přitahují. Na desce ale ztratily švih. Navíc vyplavaly na povrch jinak v návalu melodií a dobré nálady umně skryté texty, které by si v několika případech zkušení čtyřicátníci (a ti jsou v Naturalu tři) mohli odpustit. Jde především o infantilní popěvky v Kočičkách či staré Kouřím filtr, ale i o poněkud křečovité rýmy v Co to tu provádíš? nebo Řeči, řeči. Jistě, lze to chápat jako projev stabilně dobré nálady, nicméně dvakrát vkusné to není.
Škoda že se na desce ztrácí zřejmě nejzvedenější skladba vůbec - Rozloučení. Vzpomínka na zesnulé přátele muzikanty s textem, jenž především naznačuje, a se silným melodickým motivem. Představuje kapelu v nejlepší formě, moderní a přitom původní. Natural se již dávno zbavil ambicí, že by měl být nejlepší českou skupinou. Je to znát a je třeba ho tak brát.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11