22.3.2002 | Autor: michal nanoru

BMG (51:37)
Je Natálka dospělá? Pravděpodobně. Aspoň se tak snaží prodávat. White Lillies Island není ostrov jednoho hitu, nýbrž mnoha vyklidněných skladeb, které se snaží, doma se učí, studují vše od raných R.E.M. po Tracy Chapman a při hodinách se příliš nehlásí a neexhibují. Až to vypadá, že rezignovaly na soutěžení se starším bráchou Tornem a než aby se předváděly v hitparádách, tráví čas samy se sebou. Možná by rády byly hvězdami, ale asi opravdu budou pyšné, pokud obstojí samy před sebou. A to dokazuje, že Natálka je asi vskutku dospělá. Už to není ta sympatická holčina v mikině, která nejistě přešlapuje, neboť něco chce a neví co. Smůla pro nanoru a výhra pro Natálku. S Gary Clarkem natočila pravou vyrovnanou pop-rock-folkovou desku jak z poloviny devadesátých let, která potěší zamyšlená děvčata a osazenstvo seriálu Přátelé. Žádné velké umění, jen upřímnou a neokázalou komůrku v čase. Na hodinkuse s ní můžete probírat milostnými dopisy ze střední školy a fotkami z posledního lyžařského výcviku. Ta nádherná bezprostřední jiskérka v kukadlech a hlasu jí zůstala. Tak snad se ještě uvidíme, a hodně štěstí Natalie, když už máš ten stejnej gauč jako já.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03