27.2.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Black Point (55:04)
Težko se překonává vlastní stín, když jste si nastavili setsakramentsky vysoké nároky. Předchozí album Našrot The Mirror & The Mask bylo možná tím nejlepším, co ve svém ranku v našich zeměpisných šířkách a délkách vyšlo. Následník Psychorama, Hrabošovo hledání temných stránek lidské duše, to nebude mít lehké. Bezprostřední názory redakčních kolegů překypovaly strohou kritikou a možná i nespravedlivostí. Vždyť Psychorama tepe vnitřním napětím, zvuk oživují invenční perkuse Martina Dreslera a smyčce v rukách čechomořího mistra Karla Holase a Olina Nejezchleby. Přes častý závan zeppelínovských "kashmirovských" pseudoorientálních hudebních klišé najdete i pár velmi slušných momentů (třeba těžkopádně bolavé funky Pain Hunter). Jako kuriózně nejoriginálnější kousek se pak jeví právě cover Led Zeppelin Whole Lotta Love, oproti originálu zpomalený a zatěžkaný, se zajímavou akustickou mezihrou. Jenže mindrák srovnávání s plnokrevnějším předchůdcem se recenzentovi stále nějak nedaří setřást.


Vysoko nastavenou laťku Našrot neshodili. Jenže ji ani nepřeskočili. Nicméně stále mají co říct.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02