23.5.2008 | Autor: Pavel Zelinka

Ars Musica Diffundère/Black Rain (55:37)
Fantasy je oblast prošpikovaná abnormální nadprodukcí a tím samozřejmě i hromadou „umění“ pochybné kvality. Do tohoto rozsáhlého, ale v mnoha místech zapáchajícího rybníčku, vstoupili před lety Katalánci Sathorys Elenorth a Lady Nott inspirováni díly J.R.R.Tolkiena a není tedy divu, že se zaštítili názvem Narsilion. I třetí album se, podobně jako dva dlouhohrající předchůdci, pohybuje na rozhraní jemné darkwave hudby (občas titulované jako „heavenly voices“ styl), new age, world music a soundtrackové neoklasiky. V rozsáhlejších kompozicích postavených na klávesách najdeme dostatek prostoru pro akustické nástroje. Perkuse, flétny, dudy, harfa a akustická kytara prokrvují devítku skladeb, která nám v určitých momentech může připomenout tvorbu švédské Arcany, italské Ataraxie, německých Stoa nebo Kanaďanky Loreeny McKennitt. Ani od jedněch se ale inspirace nezvrhla v bohapusté opisování a nebýt možná až přílišného počtu pomalých písniček, neváhat bych přisadit ještě bod navíc.

Zlatý hřeb: Desperta Ferro, Who Can Dream Forever
Zní to jako: Arcana, Stoa

Body: