14.7.2004 | Autor: Vojtěch Rynda

Naquei Manou je bojový výkřik v sumo - ano, ten podivný zvuk, který se kdysi ozýval ze znělky sportovního zpravodajství v televizi. Naquei Manou je taky trojka z Přezletic, která hraje od roku 1989: k dlouhohrajícímu debutu Beztíže se tedy dobrala velmi volným tempem. Z té desky je to snad i slyšet. Beztíže je albem, které na první poslech jen tak přešumí kolem, aby při dalším pokusu nenuceně vklouzlo do hlavy jako host, který přijde na kafe a k hostitelově radosti zůstane na celý týden - týden strávený rozkošnickými dialogy o ničem, civěním do nebe a brázděním vzrostlého obilí. Muzika, titul, obal i nálada se ve stavu Beztíže spojují do atmosféry letního blaha.


Jmen, která Martin (g, voc) a Marek (dr) Patrasovi a Standa Martan (bg, voc) udávají jako svou hudební inspiraci, je hromada (Pixies, Helmet, Fugazi, Pavement...), ale žádnému z nich se svérázný poloakustický country punk (fuj, ty škatulky!) Naquei Manou neblíží. Beztíže nabízí lehounké kytarové popěvky, které se skutečně jaksi bez tíže vznášejí v prostoru mezi posluchačovýma ušima a vyvolávají dojem, jako by svým autorům odlétávaly od rukou téměř samovolně. A až časem člověk odhalí takové jemnůstky jako smyčce v Pokoji na sny, až časem si uvědomí, jak krásně hladí na duši jednoduchý, čistý zvuk Dana Šatry a Ondřeje Ježka. Odpíchnutější momenty jako Život je Jenssen nebo Manekýni se taky najdou, ale ani jim nechybí zasněná melancholie celé desky. Tu trochu popichuje temnější spodní tón dadaistických textů - a už jen kvůli nim tahle deska stojí za koupi. Kde jinde uslyšíte verše jako "v hlavě máš pytel na sny/a tak zhasni/ať se zkázní" nebo mužsko-ženský duel notující si "řekne 'to je krása'" - "ty jsi prasák!"?


A s každým dalším poslechem, který v téhle roční době člověka zároveň posouvá blíž a blíž k létu, je tohle lo-fi blaho intenzivnější a hodnocení vyšší...

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06